Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost

Spisová značka

IV. ÚS 3862/16

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2016-11-28Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.3862.16.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2016-11-21Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti JUDr. I. Z., zastoupeného Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem [adresa] a, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-113, doplněného usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-131, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2015, č. j. 46 Cm 148/2013-68, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 21. 11. 2016 ústavní stížnost, kterou napadá výše označená rozhodnutí.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ovšem ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000). Stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání - jak tvrdí ve své stížnosti, o kterém ovšem dosud nebylo rozhodnuto, a nebyla proto splněna podmínka vyčerpání všech dostupných opravných prostředků. Ústavní soud proto ústavní stížnost hodnotí jako nepřípustnou za situace, kdy byla podána proti rozsudku odvolacího soudu předtím, než Nejvyšší soud rozhodl o dovolání. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací