Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Bazcom, a. s., náměstí Míru 820/9, Praha 2, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2011 č. j. 37 EC 4907/2009-26, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 12. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatelka napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných zejména články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod, článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení článků 90 a 95 Ústavy ČR a omezení práva stěžovatele na podnikání, zakotveného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označeném rozsudku obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Napadeným rozsudkem bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatelky - právního nástupce Dopravního podniku města Ústí nad Labem - pro zaplacení částky 1.015,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku stěžovatelce zaplatit. Dále byla žalovanému stanovena povinnost nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal jím dále požadovanou náhradu nákladů řízení. V podrobně zdůvodněné stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno, i nálezů Ústavního soudu, stěžovatelka obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož rozsudek s poukazem na dosud v obdobných věcech vydaná rozhodnutí považuje za nepředvídatelný, obsahující prvky libovůle, přičemž uvádí řadu argumentů, včetně důrazu na svou povahu subjektu práva soukromého, podle ní svědčících zejména jejímu názoru, že náhrada nákladů řízení jí měla být přiznána v požadovaném rozsahu.
III. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, pečlivě zabýval, přitom rozvedl důvody, zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatelky, pro které, podle něj, lze závěry formulované v jím citované judikatuře Ústavního soudu použít i v této věci. Jeho rozhodnutí nepokládá Ústavní soud za nepředvídatelné z důvodů, které již uvedl ve svém rozhodnutí, týkajícím se téhož stěžovatele, sp. zn. IV. ÚS 3259/11 nebo IV. ÚS 2777/11 ve věci srovnatelné s věcí nyní posuzovanou. Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu