IV. ÚS 3894/13

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno její žalobě o zaplacení částky 215 500 Kč s přísl. V ústavní stížnosti uvádí, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podala z opatrnosti dovolání.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost posuzoval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Mezi základní atributy ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedený princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 83/2004 Sb.), bylo tak jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). I nadále přitom platí, že pokud by bylo řádně podané dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu. Za dané situace, kdy stěžovatelka nereflektovala změny v právní úpravě po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. a návrh předložila Ústavnímu soudu, aniž bylo rozhodnuto o dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, nebyly splněny podmínky umožňující jeho věcné projednání. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj

Odůvodnění

I. Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková ve svém podání ze dne 13. ledna 2014, adresovanému třetímu senátu Ústavního soudu, prohlásila, že ve výše uvedené věci, v níž působí jako soudkyně zpravodajka, se cítí být podjatá, neboť právní zástupkyně stěžovatelky v předmětné věci, JUDr. J. Š., zastupovala ji, jejího manžela a její matku v mnohaletém občanskoprávním sporu, vedeném v letech 1999 až 2007, který se týkal nemovitosti v Klatovech, přičemž povaha sporu ve vazbě na délku soudního řízení se negativně promítla do jejího osobního vztahu k právní zástupkyni. Za těchto okolností se soudkyně Vlasta Formánková domnívá, že by mohly vzniknout pochybnosti o její nepodjatosti, a nebylo by proto vhodné, aby ve věci jako soudkyně působila. Proto navrhla své vyloučení z jejího projednání a rozhodování. II. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr mj. k zástupcům účastníků lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Třetí senát Ústavního soudu vzal v úvahu skutečnosti uváděné soudkyní Vlastou Formánkovou a dospěl k závěru, že za daného stavu může vzniknout pochybnost o nepodjatosti jmenované soudkyně. Protože byly naplněny podmínky pro vyloučení z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto, že soudkyně Vlasta Formánková je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3894/13.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2014

Jan Filip v. r. předseda senátu Ústavního soudu