Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem AK se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 č. j. 26 Cdo 3720/2011-84 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Z důvodů v ústavní stížnosti vyložených (aniž by tyto podpořil relevantní argumentací ústavněprávní) domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Nejvyššího soudu vydaného v řízení, v němž je stěžovatel žalován o vyklizení nebytových prostor. Tímto rozsudkem Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil předcházející měnící rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2011 č. j. 23 Co 138/2011-65.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, a to nikoli pouze ve smyslu formálním. Stěžovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu spor mezi žalobkyní a žalovaným stěžovatelem definitivně ukončen nebyl, pročež ochranu svých základních práv může stěžovatel, a to i při vázanosti Městského soudu v Praze rozsudkem Nejvyššího soudu, plně uplatňovat v rámci dalšího řízení před obecnými soudy. Teprve měl-li by stěžovatel po definitivním ukončení řízení za to, že jemu zaručená základní práva byla postupy či rozhodnutími obecných soudů porušena, mohl by se - přirozeně za splnění předepsaných ústavních a zákonných předpokladů - domáhat ochrany těchto práv v řízení před Ústavním soudem.
K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu vyjádřil se Ústavní soud v desítkách rozhodnutí, z nichž pro ilustraci možno odkázat např. na nález IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU, 321) či na usnesení Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU, 759). Tuto rezolutní judikaturu Ústavní soud nepatrně korigoval v nálezech Pl. ÚS 29/11 (odst. 26. až 30., srov. však též odlišná stanoviska soudců Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, J. N. a M. V.) a nejnověji též v nálezu II. ÚS 2371/11 (odst. 32. až 44., též i právní věta) - oba tyto nálezy jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz. Výjimečné předpoklady přípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu citovanými nálezy postulované nejsou však v projednávané věci naplněny, a to především z toho důvodu, že řízení ve věci stěžovatelky nebylo před obecnými soudy dosud ukončeno (k tomu srov. výslovně odst. 30. nálezu Pl. ÚS 29/11: "... kasační rozhodnutí se mohou výjimečně stát předmětem přezkumu, samozřejmě za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně ..."; stejně odst. 39. nálezu II. ÚS 2371/11: "... se ... kasační rozhodnutí může stát předmětem přezkumu až poté, co stěžovatel vyčerpal prostředky, které měl k dispozici v návaznosti na kasační rozhodnutí.").
Předčasnou ústavní stížnost musil proto Ústavní soud odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. října 2012
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj