Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 5. 1. 1999 podání Z. N., jímž se tento domáhá zrušení ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 140/1961, v platném znění, aniž by však tento návrh byl spojen s ústavní stížností, směřující proti konkrétnímu rozhodnutí, opatření či jinému zásahu orgánu veřejné moci.
Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováními o ústavní stížnosti, a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům, tedy na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností.
V daném případě, jak shora uvedeno, nebyl návrh na zrušení zákonného ustanovení podán spolu s ústavní stížností, která by napadala rozhodnutí, jímž by bylo ustanovení navrhované ke zrušení aplikováno, a za tohoto stavu nelze navrhovatele považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu, a proto byl tento návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.
2 IV. ÚS 4/99 Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 1999 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj