Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky J. T., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 923/2021, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 5. 1. 2022 doručeno stěžovatelkou sepsané podání označené jako ústavní stížnost.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatelky trpěl formálními vadami - nebyl sepsán advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ani kopie napadeného rozhodnutí. Ústavní soud stěžovatelku výzvou ze dne 24. 1. 2022 poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti. Stěžovatelka byla upozorněna, že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem a doložena jeho plnou mocí, ve které je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž byla informována, že Ústavní soud advokáty k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje a advokáta jí za určitých podmínek může určit Česká advokátní komora. Byla poučena také o podmínkách vyplývajících z § 34 odst. 1, § 72 odst. 3, § 72 odst. 6 a § 75 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka byla vyzvána k odstranění vad podání, k čemuž jí byla stanovena lhůta jednoho měsíce od doručení výzvy k odstranění vad. Dále stěžovatelku Ústavní soud poučil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Z doručenky je patrné, že tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 7. 2. 2022. Přestože byla stěžovatelka poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, vytýkané vady ve stanovené lhůtě jednoho měsíce neodstranila. Neučinila tak ani do dnešního dne a o prodloužení lhůty k odstranění vad také nepožádala. Pro úplnost lze uvést, že o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti byla stěžovatelka navíc poučena také již v souvislosti se svými předchozími ústavními stížnostmi (k tomu srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2872/20 ze dne 17. 12. 2020 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2304/21 ze dne 13. 9. 2021; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu