Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 4009/19

Téma · generováno AISubsidiarita ústavní stížnosti v pokračujícím trestním řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 17. 1. 2020Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2020:4.US.4009.19.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 16. 12. 2019Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl rozhodnutí, kterým krajský soud zrušil jeho zproštění obžaloby a vrátil trestní věc okresnímu soudu k novému projednání. Ústavní soud stížnost odmítl, protože trestní řízení ještě neskončilo a stěžovatel může své námitky uplatnit před obecnými soudy.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. subsidiárním prostředkem ochrany a je zásadně přípustná až proti konečnému rozhodnutí, kdy stěžovatel vyčerpal jiné prostředky právní obrany. Směřuje-li proti usnesení, kterým byl zrušen zprošťující rozsudek pro trestný čin podle § 128a zákona č. 140/1961 Sb. a věc vrácena k dalšímu řízení, je nepřípustná, protože trestní řízení pokračuje a obecné soudy mohou tvrzená práva chránit.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
    Zobrazit v textu
  • Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
    Zobrazit v textu
  • Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. listopadu 2019 č. j. 10 To 132/2019-2206, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření a návrhem na přednostní projednání, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

1. Návrhem podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že krajský soud tímto usnesením zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"), kterým byl stěžovatel (spolu s dalšími obžalovanými) zproštěn obžaloby pro podezření ze spáchání trestného činu pletich při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Krajský soud se s tímto hodnocením věci neztotožnil, daný rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.

3. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, k níž připojil návrh na vydání předběžného opatření (odročení hlavního líčení před okresním soudem) a návrh na přednostní projednání věci před Ústavním soudem.

4. Aniž by Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení stěžovatelovy argumentace, musel ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost. 5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat a je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je okresní soud ve svém dalším postupu vázán právními názory krajského soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy trestní řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13 nebo ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 555/16, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovateli tak nic nebrání v případném řízení před soudem uplatnit totožnou argumentaci, jakou uvedl v ústavní stížnosti, a teprve po jejím vypořádání bude moci Ústavní soud posoudit, zda došlo k porušení stěžovatelových ústavních práv.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Tento osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh na vydání předběžného opatření. Ústavní stížnost byla projednána v co nejkratší možné době, takže již nebylo třeba zabývat se návrhem stěžovatele na její přednostní projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2020

Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací