Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti J. H., proti postupu České advokátní komory ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 320/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 10. 12. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen stěžovatelem návrh, označený jako ústavní stížnost, ve kterém stěžovatel brojil proti postupu České advokátní komory. Vadu tohoto postupu stěžovatel zřejmě spatřuje v tom, že Česká advokátní komora nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta potřebného pro podání projednatelné ústavní stížnosti.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost tyto požadavky nesplňuje, jelikož (a zejména) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatel byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (naposledy např. ve věci sp. zn. III. ÚS 2415/18).
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Nadto, jak již upozornil Ústavní soud v dopise ze dne 30. 11. 2018 sp. zn. SPR. ÚS 888/18, stěžovatel měl možnost bránit se proti stěžovanému postupu České advokátní komory správní žalobou. Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by stěžovatel tuto žalobu podal, natožpak že by o ní příslušný soud pravomocně rozhodl, resp. že by již v této věci došlo k vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu nutno ústavní stížnost považovat rovněž za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Z těchto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, případně podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2018
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj