Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 1998, sp. zn. 22 Co 546/97, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 9. 1997, sp. zn. 22 C 91/97, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 25. 9. 1999 ve lhůtě dle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozsudkům. Na základě vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 2 k uvedené stížnosti, bylo zjištěno, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 546/97, bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Přitom není sporu o tom, že dovolání je ve smyslu ust. § 239 odst. 2 o.s.ř. přípustné. Z uvedeného důvodu Ústavní soud stížnost pro nepřípustnost odmítl, neboť stěžovatel zatím nevyčerpal veškeré přípustné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje dle ust. § 75 cit. zákona. I přes tuto překážku může Ústavní soud zahájit řízení, pokud stížnost svým významem přesáhne vlastní zájmy stěžovatele. Uvedené okolnosti dle ust. § 75 odst. 2 cit. zákona však splněny nejsou, a proto Ústavní soud pro nepřípustnost tuto ústavní stížnost odmítl podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj