Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti 1) J. Ž., 2) M. Ž., zastoupených JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou se sídlem ve [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, č. j. 20 Cdo 3535/2016-302, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 1. 9. 2016, č. j. 20 Cdo 3535/2016-302, dovolání stěžovatele 1), za účasti jeho manželky - stěžovatelky 2), proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 58 Co 307/2014-152, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelů o ustanovení zástupce pro řízení před odvolacím soudem. Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 19. 12. 2016 a navrhují jeho zrušení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod; dovolání podle nich bylo odmítnuto předčasně, neboť doplnění dovolání bylo podle § 241b odst. 3 poslední věty o. s. ř. možno podat do dvou měsíců od právní moci usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 EXE 1440/2011-279, o ustanovení zástupkyně pro dovolací řízení, tedy do 11. 9. 2016, avšak Nejvyšší soud dovolání odmítl již dne 1. 9. 2016.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, došlo-li k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti; žádné takové pochybení v daném případě neshledal. Ústavní soud připojil spis Okresního soudu ve Zlíně vedený pod sp. zn. 16 EXE 1440/2011 a dne 23. 1. 2017 obdržel vyjádření Nejvyššího soudu, z něhož nicméně žádným způsobem nevycházel. Ze spisové dokumentace se podává, že v daném řízení byla postupně podána dvě dovolání proti dvěma různým rozhodnutím odvolacího soudu. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 EXE 1440/2011-279, byla skutečně stěžovatelům ustanovena zástupkyně pro řízení o dovolání, avšak proti jinému rozhodnutí odvolacího soudu, než o kterém rozhodoval Nejvyšší soud v nyní projednávané věci, konkrétně proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. 1. 2016, č. j. 58 Co 332/2015-234, o návrhu na zastavení exekuce. Pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 58 Co 307/2014-152, které je předmětem nynějšího řízení, byla zástupkyně stěžovatelům ustanovena již usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 5. 2015, č. j. 16 EXE 1440/2011-182, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2015. Pokud tedy bylo o dovolání rozhodnuto napadeným usnesením ze dne 1. 9. 2016, stalo se tak více než rok po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 241b odst. 3 poslední věty o. s. ř. Lze dodat, že ze spisové dokumentace je zřejmé, že o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2016 dosud rozhodnuto nebylo. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu