IV. ÚS 4178/16

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 20. 12. 2016 ústavní stížnost, kterou napadá výše označené rozhodnutí. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000). Stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání - jak tvrdí ve své stížnosti, o kterém ovšem dosud nebylo rozhodnuto, a nebyla proto splněna podmínka vyčerpání všech dostupných opravných prostředků. Ústavní soud proto ústavní stížnost hodnotí jako nepřípustnou za situace, kdy byla podána proti rozsudku odvolacího soudu předtím, než Nejvyšší soud rozhodl o dovolání.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Rozhodnutí obsahuje stručné odůvodnění podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V Brně dne 10. ledna 2017

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj