Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti J. Ř., zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 222/2016-34, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 222/2016-34, kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 15 Af 50/2014-35, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 5. 2014, č. j. 13562/14-5000-14102-707678, ve věci dodatečného platebního výměru, jímž byla stěžovateli v rámci přezkumu jeho příjmů a výdajů při výkonu restaurační činnosti doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 ve výši 230 760 Kč a současně uloženo penále 46 152 Kč. Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 9. 2. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že kasační soud nevyslovil nezákonnost dodatečného platebního výměru i přesto, že některé pasáže jeho odůvodnění byly začerněny.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, bylo-li z jejich strany vybočeno z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal. Kasační soud své rozhodnutí odůvodnil ústavně konformním způsobem; řádně se vypořádal s námitkami stěžovatele, které směřovaly především k nepřezkoumatelnosti a deficitům odůvodnění rozsudku přezkumného soudu i rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Vypořádal se rovněž s argumentací, na které stěžovatel založil i svoji ústavní stížnost a která se týká začernění některých údajů v odůvodnění platebního výměru. Kasační soud vyšel z toho, že daň byla doměřena podle pomůcek ve smyslu § 98 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), konkrétně porovnáním s daňovými subjekty totožného druhu činnosti a obdobných hospodářských výsledků. V odůvodnění dodatečného platebního výměru byly následně začerněny, resp. anonymizovány pasáže obsahující identifikační údaje subjektů, které byly k porovnání využity. V této souvislosti kasační soud označil anonymizaci údajů v odůvodnění samotného správního rozhodnutí za krajně nevhodný prostředek vyvolávající zbytečně pochybnosti o obsahu rozhodnutí. Tento deficit ovšem sám o sobě nemohl mít vliv na zákonnost rozhodnutí, a to tím spíše, že stěžovatel byl s údaji, jež byly v odůvodnění rozhodnutí začerněny, seznámen v předchozím průběhu řízení, navíc prostřednictvím daňového poradce jako profesionála, který jej vůči finančnímu úřadu zastupoval. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu