Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem [adresa] směřující proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 116 EC 598/2010-28 ze dne 29. srpna 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti vyložené domáhá se stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech stěžovatelkou vedených posuzoval Ústavní soud v řízeních o desítkách ústavních stížností v posledních měsících stěžovatelkou podaných. Ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 988/12 Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl. Stěžovatelka se dále domáhá zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že obecné soudy rozhodují v tzv. bagatelních věcech nejednotně, často svévolně, a to bez možnosti jakéhokoli přezkumu. To se pak podle stěžovatelky citelně projevuje při rozhodování o nákladech řízení. Napadené ustanovení nebylo však ve stěžovatelčině věci soudy aplikováno (uplatněno) a stěžovatelka tak není osobou oprávněnou návrh na zrušení tohoto zákonného ustanovení podat [k tomu srov. ustanovení § 64 odst. 1 písm. e), § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Avšak i kdyby stěžovatelka aktivní legitimací k podání derogačního návrhu disponovala, šlo by o návrh zjevně neopodstatněný. K ústavní konformitě ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. a k možnosti odepření odvolacího přezkumu v bagatelních (a obecně netrestních) věcech se Ústavní soud v minulosti vícekráte vyjádřil; opakovaně připomněl, že tu deficit ústavnosti neshledává [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 150/03 (N 128/31 SbNU 149), jakož i rozhodnutí v tomto nálezu citovaná, shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.) a další].
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. listopadu 2012 Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu