Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou ve věci stěžovatelky Citibank Europe plc., Narth Wall Quay Dublin, Irská republika, právně zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Tomolou, Na Příkopě 8, Praha 1, proti výroku I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 č. j. 29 NSČR 54/2012-333 a výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012 č. j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-345, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 30. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených částí usnesení obecných soudů. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na přednostní projednání a odložení vykonatelnosti výše citované části usnesení Nejvyššího soudu.
Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že tento napadená rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelce je tak opětovně dána možnost uplatňovat svá práva před obecnými soudy a ústavní stížnost je tak třeba vnímat jako předčasně podanou. Řízení před obecnými soudy nelze považovat za skončené a nebyla tak naplněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vychází též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Opětovně je tak nutno zdůraznit, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. Obdobně je dle náhledu Ústavního soudu nutno nahlížet i na ústavní stížností napadenou část usnesení městského soudu, neboť se jednalo toliko o procesní usnesení. Navíc stěžovatelka zde nebyla účastnicí soudního řízení. I za situace, že bude insolvenční správce postupovat podle pokynů soudu, nelze předjímat, jak bude stěžovatelka ve věci postupovat, případně jak dopadne podaná incidenční žaloba. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu, nerozhodoval o přednostním projednání věci (§ 39 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ani o odkladu vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) výroku I. napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj