ÚS 462/01
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti T.B., zastoupeného JUDr. L.M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 7 To 264/2001, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. Tímto rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu i ústavní stížnosti, byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro prahu 3 ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. Nt 208/2000, a to v podstatě s odůvodněním, že stížnost byla podána opožděně. Napadené usnesení bylo totiž stěžovateli i jeho obhájci osobně doručeno 11. 5. 2001, poslední den 3 denní lhůty k podání stížnosti byl dne 14. 5. 2001, stížnost však byla dle podacího razítka podána na poštu teprve dne 15. 5. 2001.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedené časové údaje, týkající se doručení napadeného usnesení i předání stížnosti poštovnímu úřadu potvrzuje, je však toho názoru, že lhůta k podání stížnosti - s ohledem na to, že den doručení napadeného usnesení 11. 5. 2001 připadl na pátek, skončila teprve 16. 5. 2001. Domnívá se, že jestliže Městský soud v Praze za první den lhůty počítá sobotu 12. 5. 2001, druhý den neděli a třetí den pondělí 14. 5. 2001, pak jde o nepřiměřený výklad § 60 odst. 1 tr. řádu, neboť do třídenní lhůty k podání stížnosti zahrnuje dva dny pracovního klidu. Je tedy toho názoru, že lhůtu dodržel, a tím, že Městský soud v Praze rozhodl jeho věc bez přezkoumání merita věci, mu odepřel právo na spravedlivý proces ve smyslu shora označených ustanovení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí je zcela v souladu s procesními předpisy upravujícími počítání lhůt. Pro počítání tr. řádem stanovených lhůt - tedy i třídenní lhůty k podání stížnosti, mají totiž dny pracovního klidu nebo pracovního volna význam pouze v těch případech, kdy takový den připadne na konec lhůty (výslovně tak stanoví ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu), který zcela nesprávně stěžovatel používá na svůj případ, kdy takový den připadl na počátek běhu zákonné lhůty. Postupu Městského soudu tak není co vytknout, a proto byla ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r. předseda senátu