IV. ÚS 465/2000

Odůvodnění

Dne 3. srpna 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl pravomocný rozsudek sp. zn. 31 Ca 182/99, kdy tvrdil, že uvedeným rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí o odvolání proti žalovanému Finančnímu ředitelství. Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové, ve kterém předseda senátu, který rozhodoval ve věci spolu se zasláním spisu upozornil Ústavní soud na skutečnost, že v uvedené věci, tedy pod sp. zn. 31 Ca 182/99 stěžovatel vystupoval jako právní zástupce J. P. Stěžovatel byl účastníkem v jiném řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Ca 183/99. Ze spisu Ústavní soud navíc zjistil, že rozsudek ve věci sp. zn. 31 Ca 182/99, jehož zrušení se dožadoval, byl stěžovateli, jako právnímu zástupci doručen 29. května 2000. V den podání ústavní stížnosti (12. srpna 2000) tedy uplynula doba překračující lhůtu stanovenou v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Bez ohledu na promeškání lhůty však Ústavní soud ústavní stížnost, s ohledem na to, že byla podána osobou zjevně neoprávněnou odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. c) zákona. Nad rámec zjevně nedbalé a špatné formulace ústavní stížnosti a jejího petitu Ústavní soud poznamenává, že se seznámil též ze spisem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 183/99, který byl z opatrnosti tímto soudem též zaslán. Zde byl stěžovatel účastníkem řízení, byl tedy formálně legitimován k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je však nucen konstatovat, že ze spisu v této věci nevyplývá nic, co by věc posouvalo do ústavně právní roviny. Ústavní soud by ani v tom případě stížnosti nemohl vyhovět. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 15. února 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj