Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 280/2007-105 ze dne 14. listopadu 2008 a proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-78 ze dne 2. března 2007 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-86 ze dne 27. dubna 2007 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-78 ze dne 2. března 2007 ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 12 C 102/2005-86 ze dne 27. dubna 2007 uložil žalovanému T. O. (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovateli coby žalobci částku 1.446,- Kč (výrok I.), žalobu co do částky 2.109,- Kč zamítl (výrok II.), uložil stěžovali nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8.056,- Kč (výrok III.), uložil stěžovateli nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou náklady řízení ve výši 3.000,- Kč (výrok IV.), uložil žalovanému zaplatit stěžovateli 1,5% úrok z prodlení z částky 1.446,- Kč od 21. 4. 2005 do zaplacení (výrok V.) a žalobu co do 1,5% úroku z prodlení z částky 7.215,30 Kč od 11. 4. 2005 do 20. 4. 2005 a z částky 5.769,30 Kč od 21. 4. 2005 do zaplacení zamítl (výrok VI.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 17 Co 280/2007-105 ze dne 14. listopadu 2008 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV., a Vl. potvrdil (výrok I.), odvolání stěžovatele do výroku V. odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 9.546,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly výroky, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v odůvodnění rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.
Ústavní stížnost je navíc pouhou polemikou se závěry obecného soudu, v podstatné části směřuje proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a stěžovatel v ní nepřináší téměř žádnou ústavněprávní argumentaci. S odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu nezbývá než konstatovat, že též z těchto důvodů stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaných rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu