Ústavní soud
rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti Cukrovaru V., s. r. o., proti opatření Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2. 6. 2000, č.j. 1914/2000-1000 o přidělení zvláštní individuální kvóty na cukr pro hospodářský rok 2000/2001, za účasti Ministerstva zemědělství ČR jako účastníka řízení, a to se souhlasem účastníků řízení bez jednání, takto:
Výrok
Opatření Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2. 6. 2000, č.j. 1914/2000-1000, o přidělení zvláštní individuální kvóty na cukr pro hospodářský rok 2000/2001, se zrušuje.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 8. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2. 6. 2000, č.j. 1914/2000-1000 o stanovení zvláštní individuální kvóty na cukr pro hospodářský rok 2000/2001 (v členění 7,47 tis. tun pro tuzemskou kvótu a 2,49 tis. tun pro vývozní kvótu) vydané podle nařízení vlády č. 51/2000 Sb., kterým se stanoví opatření podíl státu na tvorbě podmínek pro zajištění a udržení výroby cukrovky a cukru a stabilizaci trhu s cukrem ("nařízení vlády"). V žádosti ze dne 25. 4. 2000 o stanovení zvláštní individuální kvóty stěžovatelka požadovala tuzemskou kvótu 27 tis. tun a vývozní kvótu 5 tis. tun.
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení cit. nařízení vlády č. 51/2000 Sb., s tvrzením, že toto nařízení je v rozporu s ústavními předpisy a že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Poukázala na skutečnost, že nařízení vlády stanoví zákaz a omezení uvádět cukr na trh v České republice, a vyjádřila přesvědčení, že ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, nezakládá právo žádného státního orgánu ani vlády vydávat podzákonné normy v oblasti kvotace a regulace výroby a jejich prostřednictvím ukládat práva a povinnosti, a že nařízení vlády nemůže neústavním způsobem stanovovat další povinnosti než ty, které jsou uvedeny v cit. zákoně.
Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000, návrhu stěžovatelky vyhovělo a nařízení vlády č. 51/2000 Sb. zrušilo ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (Nález byl vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.).
Sdělením ze dne 27. 2. 2001 stěžovatelka vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání. Sdělením ze dne 5. 3. 2001 Ministerstvo zemědělství a výživy ČR vyjádřilo souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní soud dále připojil spis Pl. ÚS 45/2000, a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je nutno zcela vyhovět, neboť představuje zásah do základního práva zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny. Pokud jde o důvody, Ústavní soud plně odkazuje na odůvodnění cit. nálezu zveřejněného pod č. 96/2001 Sb. Ústavněprávní argumentace stěžovatelky, obsažená v ústavní stížnosti, je založena na zpochybnění ústavnosti nařízení vlády č. 51/2000 Sb., přičemž opodstatněnost této argumentace zjevně vyplývá ze skutečnosti, že cit. nařízení vlády bylo Ústavním soudem zrušeno.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že napadené opatření nepovažuje za správní rozhodnutí vydané ve správním řízení, a to jednak pro samotnou absenci zákonem č. 71/1967 Sb. upraveného správního procesu při jeho vydávání, i absenci základních náležitostí správního rozhodnutí ve smyslu § 47 cit. zákona.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrhu podle ust. § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zcela vyhovět, a podle § 82 odst. 3 písm. a) napadené opatření zrušit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. 3. 2001