Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele P. Č., proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 193/2014-20 ze dne 4. 12. 2014, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 16. února 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, a to z důvodu tvrzeného zásahu do jeho práva na přístup k soudu a práva na rozhodnutí mající oporu v podkladu.
Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku za podání kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 na 52/2014-6 ze dne 18. 9. 2014, řízení ve věci uvedené kasační stížnosti zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Podání stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků. Stěžovatel ve svém podání zejména nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než pěti set ústavních stížností, resp. desítek výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, včetně poučení o případných následcích neodstranění vytčených vad v jiných řízeních o ústavních stížnostech, je stěžovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích, neboť účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení pro konkrétní řízení postupem neefektivním a formalistickým.
V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, soudkyni zpravodajce, která shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. února 2015 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka