Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost4× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 489/20

Téma · generováno AINevyčerpání žaloby pro zmatečnost v exekuci

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 28. 4. 2020Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2020:4.US.489.20.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Ostrava SOUDNÍ EXEKUTOR - JUDr. Jícha Lukáš - Exekutorský úřad PřerovNapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí jinéPodání: 13. 2. 2020Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelé napadli pokračování exekuce, ačkoli byla pohledávka podle jejich tvrzení zaplacena. Ústavní soud se věcí obsahově nezabýval a stížnost odmítl, protože před jejím podáním nevyužili žalobu pro zmatečnost proti odmítnutí odvolání.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, nebyly-li vyčerpány všechny zákonné prostředky ochrany práva. Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání ve výkonu rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost podle § 254 odst. 2 a § 229 odst. 4 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
    Zobrazit v textu
  • Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník řízení napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
    Zobrazit v textu
  • Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. I. Q., LL.M. a 2. Ing. arch. Z. Q., zastoupeného Mgr. I. Q., LL.M., advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 29. listopadu 2019 č. j. 66 Co 524/2019-46 a usnesení soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, ze dne 20. června 2019 č. j. 203 Ex 02622/19-38, za účasti Krajského soudu v Ostravě a soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, sídlem [adresa] Přerov, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a. s., sídlem [adresa] Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení shora označených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich základního práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením soudního exekutora byla podle § 55 odst. 3 a 4 exekučního řádu (dále jen "e. ř.") částečně, a to co do částky 2 522 000 Kč, zastavena exekuce nařízená proti stěžovatelům (jako povinným) k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice (jako oprávněné) v částce 2 217 008,06 Kč s příslušenstvím.

3. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání, které však Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") shora označeným usnesením podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") odmítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace stěžovatelů, protože napadené usnesení vyznělo v jejich prospěch a nebyla jim způsobena újma na jejich právech.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že splnili všechny podmínky přípustnosti ústavní stížností, neboť mj. vyčerpali všechny opravné prostředky, které právní řád připouští. Napadené usnesení soudního exekutora je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jaká částka z celkové jimi zaplacené částky ve výši 2 522 000 Kč připadne na jistinu, na úroky z prodlení a náklady řízení a pro jakou částku a z jakého titulu by měla být exekuce dále vedena. Krajskému soudu vytýkají, že se jejich námitkami nezabýval, ač měl usnesení soudního exekutora pro nepřezkoumatelnost zrušit. Současně tvrdí, že jim byla způsobena vážná újma, neboť dlužná částka byla v celém rozsahu zaplacena ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekuce, a přesto je tato exekuce dále vedena a oni nemohou nakládat se svým majetkem.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Podle § 52 odst. 1 e. ř. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

7. Podle § 254 odst. 1 věty první o. s. ř. se na výkon rozhodnutí užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak.

8. Podle § 254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. lze při výkonu rozhodnutí podat žalobu pro zmatečnost (pouze) z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 téhož zákona.

9. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník řízení napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

10. Z ústavní stížnosti přitom není patrno, že by stěžovatelé žalobu pro zmatečnost proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo odmítnuto jejich odvolání (proti usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce), podali, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpali, tj. dosáhli rozhodnutí o něm (viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Jde přitom dle názoru Ústavního soudu o procesní prostředek, který stěžovatelé mají (či měli) v daném případě k ochraně svých práv k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1336/2013).

11. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2020

Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací