IV. ÚS 5/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného JUDr. Z.M., proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 1997, č. j. 45 Ca 55/97- 41, ze dne 2. 10. 1997, č. j. 45 Ca 56/97-28, ze dne 2. 10. 1997, č. j. 45 Ca 57/97-29, ze dne 2. 10. 1997, č. j. 45 Ca 58/97-28, a ze dne 2. 10. 1997, č. j. 45 Ca 59/97-28, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 6. 1. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozsudkům Krajského soudu v Praze, kterými byla potvrzena rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, v tom, že stěžovatel není vlastníkem konkrétně uvedených nemovitostí. Stěžovatel je toho názoru, že oba orgány veřejné moci ve svých rozhodnutích nesprávně aplikovaly ustanovení § 28b odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení se podle názoru stěžovatele týká pouze případů, kdy nedošlo k přechodu vlastnictví na kupujícího proto, že nebyl udělen souhlas nebo dodatečný souhlas ministerstva zemědělství podle § 13 zákona č. 46/1948 Sb. Stěžovatel se proto domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze i rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu. Zároveň navrhuje zrušit ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, pro jeho retroaktivní účinky ke 4. 4. 1947, což je podle stěžovatele v rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i s tehdy platnou ústavou a základním principem soukromého (majetkového) práva ve smyslu § 5 obecného občanského zákoníku z roku 1811.
Vzhledem k tomu, že z návrhu na zahájení řízení o ústavní stížností není dostatečně zřejmé, jaká ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatele byly rozhodnutími soudu porušeny [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon")] a kdy napadená rozhodnutí nabyla právní moci (§ 72 odst. 2 zákona), byl právní zástupce stěžovatele vyzván přípisem ze dne 22. 1. 1998 k odstranění vad návrhu v určené lhůtě do 13. 2. 1998 (doručení vykázáno dne 26. 1. 1998). V této lhůtě však právní zástupce stěžovatele vady návrhu neodstranil. Za dané situace soudci zpravodaji nezbylo než návrh, ve kterém nebyly ani do dnešního dne vady odstraněny, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
IV. ÚS 5/98 Jestliže bylo o samotné ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu podaného podle § 74 zákona na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb. (viz např. usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95, publikované pod č. 22 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, str. 3 51). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 1998 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj