Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu Mgr. J.P., na přezkoumání rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 371/97, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 26. 1. 1998 doručeno podání se žádostí o přezkoumání odmítnutí ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 371/97. Jak vyplývá z obsahu podání, navrhovatelka s důvody, pro které byla předmětná ústavní stížnost odmítnuta, nesouhlasí.
Jak soudce zpravodaj zjistil z příslušného spisu, Ústavní soud usnesením soudce zpravodaje ze dne 16. 12. 1997, sp. zn. I. ÚS 371/97, odmítl ústavní stížnost navrhovatelky Q., zastoupené Mgr. J.P., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním osudu (dále jen "zákon").
Z ustanovení § 43 odst. 2 zákona vyplývá, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 zákona je nepřípustné. V rozhodnutí byla stěžovatelka, výše uvedená obchodní společnost, na tuto skutečnost výslovně upozorněna. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, a proto soudci zpravodaji nezbylo než i v tomto případě návrh odmítnout.
Závěrem lze dodat, že navrhovatelka není ani k podání takového návrhu zjevně oprávněna, neboť nebyla a není jako právní zástupkyně původní stěžovatelky účastníkem řízení před Ústavním soudem. Na základě této skutečnosti by bylo možné návrh odmítnout též podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 1998
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj