Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. M., advokáta správce konkurzní podstaty úpadce R., s. r. o. - v likvidaci, zastoupeného JUDr. Z. U., advokátkou, proti nečinnosti Krajského obchodního soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 36 Cm 217/98, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zakázal Krajskému obchodnímu soudu v Brně pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřuje v nečinnosti jmenovaného soudu ve věci sp. zn. 36 Cm 217/98. V uvedené věci, která soudu napadla 12. 6. 1998, se žalobce A. L. Ch. a žalobce B. R.J. domáhají proti žalované R, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v [adresa] sídlem v Praze, určení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku a určení vlastnictví podniku. Do uvedeného řízení vstoupil stěžovatel, který je správcem konkursní podstaty žalovaného č. 1, jako vedlejší účastník a to podáním doručeným jmenovanému soudu dne 23. 8. 2000. Krajský obchodní soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že stěžovatel není účastníkem předmětného řízení a z toho důvodu také Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 7 Cmo 888/99, odmítl odvolání stěžovatele proti jeho usnesení ze dne 15. 6. 1999, č.j. 36 Cm 217/98-41, kterým bylo připuštěno, aby jako další účastník na straně žalované vstoupila do řízení nynější žalovaná č. 2. Dále uvedl, že předmětná právní věc nebyla dosud projednána a rozhodnuta z toho důvodu, že v současné době převážně projednává právní věci vedené v rejstříku 36 Cm pro rok 1996. Z roku 1996 zbývá vyřešit asi 135 spisů a za rok 1997 asi 450 spisů a teprve poté bude řešit spory vedené v uvedeném rejstříku pro rok 1998.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona). Ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě je nesporné, že účastníkem řízení, kterého se ústavní stížnost týká, není stěžovatel, byť ustanovený do funkce správce konkursní podstaty R., s.r.o. v likvidaci, ale tato společnost sama. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 12. 6. 1998, tedy po prohlášení konkurzu dne 7. 11. 1997, a že ve smyslu § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen proti správci konkursní podstaty.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 1. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj