IV. ÚS 518/05

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které splňovalo i ostatní náležitosti ústavní stížnosti. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2005, č.j. 2 Cad 11/2005-20, bylo zrušeno jak rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 23. dubna 2004, č.j. 2004/19903-44, tak i rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě ze dne 27. února 2004, č.j. CLB-458/2004-13, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Současně bylo rozhodnuto o tom, že žádný účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka ve svém podání napadla tu část výroku rozsudku, kterým jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Městský soud v Praze tento výrok odůvodnil tím, že stěžovatelce žádné náklady řízení nevznikly. Vzhledem k tomu, že byla v poučení informována o tom, že kasační stížnost výhradně proti nákladům řízení není přípustná, napadla uvedené rozhodnutí v ústavní stížnosti. Domnívá se, že uvedeným výrokem byla porušena její základní lidská práva, zejména právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a rovněž v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Městský soud v Praze při svém rozhodování podle názoru stěžovatelky postupoval svévolně, a jím vydané rozhodnutí o nákladech řízení nemá oporu v zákoně.

K ústavní stížnosti se účastník - Městský soud v Praze, vyjádřil prostřednictvím předsedy senátu 2 Cad. Ten uvedl, že žalobkyně neplatila soudní poplatek (řízení je od poplatkové povinnosti osvobozeno), nebyla právně zastoupena (nevznikly jí tak náklady právního zastoupení), a ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (stěžovatelce nevznikly ani náklady cestovného). V žalobě nebyly náklady stěžovatelkou vyčísleny ani požadovány. Přípisem ze dne 23. května 2005 sice uplatnila náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem, soudu však nepředložila žádnou plnou moc a její právní zástupce před soudem žádný úkon nečinil. Vyjádření účastníka neobsahovalo žádné nové skutečnosti, argumentaci ani tvrzení, a proto je Ústavní soud stěžovatelce k případné replice nepředkládal. Pro úplnost si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cad 11/2005. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Náklady řízení před správním soudem upravuje ustanovení § 57 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."). Zde je zejména definován pojem nákladů, které v průběhu řízení mohou účastníkovi vzniknout. Jedná se o hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce a jeho hotové výdaje (§ 57 odst. 1 s.ř.s.). U advokáta, který je plátcem daně je nákladem rovněž tato daň (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Účastníkovi, který měl v řízení úspěch přísluší právo na náhradu nákladů, které důvodně vynaložil (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Při rozhodování o právu na náhradu nákladů řízení se tedy soud omezí pouze na hodnocení, zda uplatňované náklady jsou důvodné, tj. zda jsou vyčísleny správně, zda byly vynaloženy způsobem a v rozsahu pro řízení potřebném a zda jsou přiměřené, případně odpovídají příslušným předpisům. U nákladů advokáta se tak bude jednat o vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného je tedy patrné, že pokud účastník požaduje náhradu nákladů řízení, je nezbytné, aby prokázal, že je vynaložil účelně a důvodně. Pokud stěžovatelka pouze požadovala náklady na právní zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., [kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], tedy podle nesprávného předpisu, a tyto náklady vyčíslila na částku 6.425,- Kč (č.l. 18 a 24 spisu), avšak nepředložila současně plnou moc advokáta, nelze v postupu Městského soudu v Praze shledat namítané porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů. Závěr správního soudu týkající se nákladů řízení účastníků, v projednávané věci nebyl zásahem, za jaký jej stěžovatelka považuje. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud způsobem, který je založen na příslušných procesních předpisech. Stěžovatelkou provedená interpretace příslušných ustanovení s.ř.s. vedle závěru správního soudu tedy neobstojí. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. června 2006

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Odůvodnění

Při vyhotovování shora označeného usnesení Ústavního soudu došlo k chybě v psaní při uvedení příjmení právního zástupce stěžovatelky, a ten byl uveden jako JUDr. F. D.. Ústavní soud zjistil při administrativních úkonech po odeslání rozhodnutí tuto písařskou chybu, která následně vyplynula rovněž z nedoručené zásilky adresované vadně označenému právnímu zástupci. Proto Ústavní soud, v souladu s ustanovením § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovením § 164 a § 167 odst. 2 o.s.ř., vydal toto opravné usnesení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2006

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu