Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky S. T. K., advokátky, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2026 č. j. 14 Co 413/2025-441, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a M. H. a nezl. L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice. Okresní soud v Karviné vedl opatrovnické řízení završené rozsudkem z podzimu 2025, ve kterém mj. svěřil dceru do střídavé péče rodičů s postupným navykacím režimem rozděleným do tří fází. Současně s písemným vyhotovením rozsudku doručil účastníkům řízení i opravné usnesení, ve kterém opravil výrok rozsudku vyhlášený při ústním jednání tak, že ve třetí fázi bude dcera v lichém kalendářním týdnu v péči otce v pátek do 8:00 (a nikoli do 17:00, jak znělo ústní vyhlášení výroku i jeho původní písemné vyhotovení) a v péči matky od 8:00 (a nikoli od 17:00).
2. Krajský soud po odvolání vedlejšího účastníka změnil usnesení okresního soudu tak, že se rozsudek okresního soudu neopravuje. Opravným usnesením lze totiž opravovat jen zjevné a snadno rozpoznatelné chyby v psaní a počtech, které nastaly v důsledku zjevného a okamžitého selhání duševní či mechanické činnosti osoby účastnící se na vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku. Nelze opravovat to, co soud chtěl vyjádřit a vyjádřil, byť si později uvědomil chybu při výkladu nebo aplikaci práva. Krajský soud se seznámil s obsahem spisu a se zvukovým záznamem i protokolem z ústního jednání, při kterém okresní soud rozsudek vyhlásil, a dospěl k závěru, že o zjevnou chybu nešlo. Rozsudek byl při ústním jednání vyhlášen ve znění, které odpovídá jeho písemnému vyhotovení před opravou. Z ústního odůvodnění plyne, že úmyslem okresního soudu bylo svěřit dceru do střídavé péče, ale nikoli do symetrické varianty. Poslední fázi adaptace (které se týká oprava chyby) popsal okresní soud tak, že se téměř bude blížit symetrické péči, ale ještě jí nebude dosahovat. Symetrická péče je záměrem až do budoucna. Ve výroku rozsudku se nenacházela zjevná chyba i proto, že se opravovaný údaj (čas předání dcery) objevuje ve výroku hned dvakrát: při označení konce péče otce a označení počátku péče matky. Je zřejmé, že i poslední fáze adaptace je nepravidelnou střídavou péčí (nezletilá bude v intervalu dvou týdnů trávit u matky 189 hodin, kdežto u otce 147 hodin). Z ústního odůvodnění rozsudku nelze odvodit, že by záměrem okresního soudu bylo, aby se nezletilá nacházela v obdobně dlouhé péči rodičů, jde-li o denní dobu od 8:00 do 17:00, toto kritérium se poprvé objevuje až v písemném odůvodnění rozsudku a odůvodnění opravného usnesení rozeslaných téhož dne.
3. Stěžovatelka považuje usnesení krajského soudu za přepjatě formalistické. Záměrem okresního soudu bylo nastolit ve třetí fázi fakticky střídavou péči, tj. v intervalu dvou týdnů by dcera trávila dobu od 8:00 do 17:00 sedmkrát u otce a sedmkrát u matky. Zjevná chyba okresního soudu ale vedla k modelu 8 ku 6 ve prospěch otce. Krajský soud tento závěr materiálně nevyvrátil, pouze se držel formální závaznosti vyhlášeného výroku, rozpor výroku s odůvodněním je však zřejmý. Stěžovatelka se po ústním vyhlášení rozsudku vzdala práva podat odvolání, protože bylo zřejmé, že třetí fáze vede k rovnoměrné péči. Změnou opravného usnesení tak krajský soud zasáhl do stěžovatelčiny právní jistoty. Vůbec se krajský soud nezabýval tím, zda je péče v poměru 8 ku 6 v nejlepším zájmu nezletilé.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Na úvod posouzení ústavní stížnosti je nutné předeslat, že stěžovatelka napadá usnesení týkající se opravy zjevných nesprávností. Proto se pozornost Ústavního soudu, stejně jako pozornost krajského soudu, může upínat pouze k institutu opravy zjevných nesprávností, nikoli k posuzování, jaká péče je v nejlepším zájmu nezletilé.
6. Jde-li tedy o výklad a aplikaci institutu opravy zjevných nesprávností, Ústavní soud v napadeném usnesení žádnou ústavně relevantní vadu nespatřuje. Krajský soud srozumitelně popsal, i s přímými citacemi ze zvukového záznamu z vyhlášení rozsudku okresního soudu, že okresní soud ústně odůvodnil svůj rozsudek tak, že ani třetí fáze péče neměla být symetrickou péčí, pouze se jí měla blížit (viz zejména body 14, 17 a 18 usnesení krajského soudu). Tyto závěry krajského soudu podložené přímými citacemi stěžovatelka nijak konkrétně nevyvrací (např. že by byly některé citace třebas nepřesné nebo vytržené z kontextu), pouze povšechně zastává názor opačný.
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu