Paragrafiq Asistent a předplatné spouštíme už brzy. Děkujeme všem, kdo nám s vývojem a testováním pomohli.

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)

Spisová značka

IV. ÚS 53/02

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2002-02-18Zpravodaj: Čermák VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:4.US.53.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 2002-01-28Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces

ÚS 53/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. února 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupené JUDr. E. B., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2001, čj. 21 Cdo 801/2001-152,

takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka uvádí, že tímto usnesením došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť pro počítání lhůty k podání dovolání mělo být použito novely občanského soudního řádu, a z těchto důvodů se proto domáhá zrušení napadeného usnesení. Z obsahu spisu D 334/91 Okresního soudu v Mělníku Ústavní soud zjistil, že usnesení odvolacího soudu, totiž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2000, čj. 21 Co 63/2000-125, bylo doručeno do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) dědického řízení po B. K. ve dnech 18. 1. 2001 a 23. 1. 2001, dovolání stěžovatelky bylo však podáno teprve dne 13. 3. 2001, tedy již po uplynutí lhůty uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., v dříve platném znění. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením dovolání stěžovatelky pro jeho opožděnost odmítl, vycházeje z názoru, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31. 12. 2000, takže vzhledem k části dvanácté, hlava I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., novelizujícího občanský soudní řád, je třeba aplikovat občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000. Argumenty stěžovatelky směřující proti tomuto závěru Nejvyššího soudu ČR však evidentně neobstojí, a to nejen vzhledem k zcela jasnému gramatickému znění bodu 17, zmiňujícímu se o rozhodnutí vydaném přede dnem nabytí účinnosti novely, ale i vzhledem k účelu a funkci tohoto bodu zařazeného do přechodných a závěrečných ustanovení a dotýkajícího se ryze procesní otázky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. února 2002

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Máte otázku k tomuto rozhodnutí?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací