Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Terezou Chadimovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. ledna 2026 č. j. 9 Ads 27/2025-48, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 56 Ad 10/2023-49, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. září 2023 č. j. X a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. června 2023 č. j. XX, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a České správy sociálního zabezpečení, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel vykonával v 60. a 70. letech minulého století zaměstnání v uranových dolech, proto se na něj uplatnil důchodový věk 50 let, kterého dosáhl v roce 1997. Starobní důchod mu byl na základě jeho žádosti přiznán od 1. 7. 2006, jeho výši stanovila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) rozhodnutím z roku 2010 na 12 123 Kč. V roce 2022 požádal stěžovatel o zvýšení důchodu. ČSSZ jeho žádost rozhodnutím zamítla, toto rozhodnutí poté potvrdila a stěžovatelovy námitky zamítla.
2. Stěžovatelovu žalobu Krajský soud v Brně rovněž zamítl. Výše starobního důchodu v této věci počítá k 1. 7. 2006, ke kterému stěžovatel o důchod požádal. Podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, účinného v roce 1997, kdy stěžovateli vznikl nárok na důchod dosažením 50 let věku, by procentní výměra jeho důchodu činila 4 849 Kč, což po valorizaci činí 8 698 Kč. Stěžovatel ale vykonával hornickou práci a požádal o důchod v roce 2009 k 1. 7. 2006, a proto lze důchod určit i podle § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jehož účelem je zvýšit tzv. hornické důchody. Procentní výměra důchodu podle tohoto ustanovení zvyšovaná podle jednotlivých nařízení vlády od roku 1996 do roku 2005 činí 18 122 Kč. Zvýšení podle § 76a je ale zastropováno § 4 odst. 1 větou druhou zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, a ve výsledku činí 10 653 Kč, což je ale stále více než podle zákona č. 100/1988 Sb. (8 698 Kč), takže se ve prospěch stěžovatele užije novější právní úprava zákona č. 155/1995 Sb. (byť si stěžovatel paradoxně nepřeje, aby se na jeho případ tato úprava vztahovala). Připočte-li se k procentní výměře základní výměra důchodu, činí stěžovatelův důchod 12 123 Kč. Krajský soud postupoval podle usnesení vlády č. 465/1968 Sb., na které upozorňuje stěžovatel, to ale mělo vliv pouze na stanovení výše důchodového věku (tj. 50 let). Totožná výše důchodu byla potvrzena i dřívějším rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 9. 2022 č. j. 41 Ad 17/2021-33, kterým stěžovatel napadl jiná rozhodnutí ČSSZ, kterými byly zamítnuty dřívější stěžovatelovy žádosti o zvýšení důchodu.
3. Kasační stížnost odmítl Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Zvláštní úprava § 76a zákona č. 155/1995 Sb. se užije před obecnými pravidly, je-li pro pojištěnce výhodnější, což je nyní splněno. Procentní výměra důchodu vypočtená podle tohoto ustanovení a následně valorizovaná je ale zastropována. ČSSZ i krajský soud dospěly ke správné výši procentní výměry, stěžovatelovy námitky tento výpočet nezpochybňují, zákonná úprava je jednoznačná. V rozsudku krajského soudu tak nelze shledat zásadní pochybení s dopadem do hmotně právního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti. Zároveň není přijatelnost kasační stížnosti dána ani z žádného jiného důvodu.
4. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí za formalistická a svévolná. Ustanovení § 76a zákona č. 155/1995 Sb. nelze nyní aplikovat. Měl být proveden srovnávací výpočet procentní výměry důchodu. Nejvyšší správní soud chybně odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v napadených rozhodnutích namítané ústavněprávní vady, zejména libovůli, nevidí. Třeba zdůraznit, že usnesení o nepřijatelnosti kasační stížnosti může zasáhnout do práva na spravedlivý proces výjimečně, např. v důsledku zneužití soudního uvážení (např. usnesení ze dne 21. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2877/23, bod 9). Zneužití soudního uvážení z usnesení nevyplývá. Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností více než dostatečně, a to především otázkou, zda se krajský soud nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Stěžovatel v ústavní stížnosti převážně opakuje již dříve vyvrácené názory. Především rozsudek krajského soudu obsáhle vysvětluje, proč se na stěžovatele užije § 76a zákona č. 155/1995 Sb. a - dokonce - že je jeho aplikace pro stěžovatele příznivější než aplikace dřívější právní úpravy, byť je zvýšení procentní výměry zastropováno § 4 odst. 1 větou druhou zákona č. 76/1995 Sb., což plyne ze srovnávacího výpočtu.
6. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu