Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Prosecké skály, s. r. o, sídlem [adresa] Praha 9 - Vysočany, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2022 č. j. 23 Cdo 3464/2021-514, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2021 č. j. 19 Co 170/2021-487 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. března 2021 č. j. 15 C 444/2015-463, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ISSO - Inženýrské stavby Sokolov, s. r. o., sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve než Ústavní soud může zahájit posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatelčin návrh trpí zjevnou vadou, neboť k němu není přiložena speciální plná moc [§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)].
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatelky v minulosti podal v zastoupení různých fyzických osob a právnických osob ústavní stížnosti, k nimž předkládal plné moci (a to jak speciální, tak vadné), i ústavní stížnosti, ke kterým žádnou plnou moc nepředložil. V řadě řízení byl Ústavním soudem upozorňován, že předložená plná moc je vadná, či že nebyla předložena žádná plná moc, a byl vyzýván k odstranění této vady, přičemž součástí výzvy bylo i poučení, že její neodstranění v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 3847/19, sp. zn. IV. ÚS 3248/21, opakovaně ve věci sp. zn. IV. ÚS 228/22).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti, včetně předepsané plné moci dostávalo totožnému stěžovateli, ev. jeho právnímu zástupci, vždy v každém řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat adresátovi poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (to platí dvojnásob v situacích, je-li stěžovatel zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem).
6. Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 348/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2022
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj