IV. ÚS 551/06

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 21. 8. 2006 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatelka domáhala revize rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 6. 2004, č. j. 10 C 52/2003-57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2005, č. j. 11 Co 742/2004-36, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2006, č. j. 26 Cdo 853/2006-121. Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud zruší rozhodnutí orgánu veřejné moci, jestliže shledá, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatelka se ovšem ve svém podání nedomáhala kasace výše uvedených rozhodnutí, nýbrž toho, aby "Ústavní soud vynesl rozsudek, na jehož základě bude vyhověno její žalobě na přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu pro žalovaného s povinností žalovaného byt v soudem určené lhůtě vyklidit". Vydáním rozhodnutí, jehož se navrhovatelka v petitu svého podání domáhala, by však Ústavní soud překročil svou kompetenci, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí derogační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. O žalobě navrhovatelky mohou meritorně rozhodnout pouze obecné soudy, Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. 9. 2006

Michaela Židlická soudce zpravodaj