Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů P. M. a P. M., zastoupených Mgr. Lenkou Žváčkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 372/2014-79 ze dne 13. listopadu 2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé, s odkazem na porušení jejich práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně k žalobě Statutárního města Brna (dále jen "žalobce") rozsudkem č.j. 35 C 25/2012-39 ze dne 10. září 2013 uložil stěžovatelům vyklidit byt č. 2 sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v prvním podlaží domu č.p. X1 , č. or. X2 na ulici X3, a předat jej žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku a společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání a vzhledem ke skutečnosti, že odvolání nesplňovalo náležitosti řádného podání, byli stěžovatelé usnesením Městského soudu v Brně č.j. 35 C 25/2012-46 ze dne 26. listopadu 2013 vyzváni, aby své odvolání doplnili a byli poučeni o tom, jaké náležitosti musí odvolání mít s tím, že pokud požadované chybějící náležitosti podání nedoplní do patnácti dnů od doručení usnesení, bude odvolacím soudem podání stěžovatelů odmítnuto. Jelikož podle názoru Krajského soudu v Brně stěžovatelé odvolání řádně nedoplnili, ústavní stížností napadeným usnesením tento soud odvolání stěžovatelů odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle ust. § 229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V projednávané věci bylo ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnuto, že odvolání stěžovatelů se odmítá. K odstranění tohoto rozhodnutí tak měli stěžovatelé k dispozici mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelé však tento prostředek podle obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 35 C 25/2012 nevyužili. Nezbývá tedy než uzavřít, že v rozporu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytoval, nevyčerpali.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2015
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka