ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného Mgr. D. R., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2000, sp. zn. 3 To 128/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 1999, sp. zn. 6 T 129/97,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 19. září 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, které ovšem neobsahovalo náležitosti stanovené pro podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). S ohledem na tuto skutečnost byl stěžovatel vyzván k odstranění vad podání. Po odstranění vad a po doručení spisu vedeného v uvedené věci před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 129/97, Ústavní soud shledal, že rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva přiznává, bylo právní zástupkyni stěžovatele v řízení před obecnými soudy, JUDr. A.K., doručeno dne 31. března 2000. Tímto dnem začala běžet preklusivní lhůta stanovená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona v trvání 60 dnů. Tato lhůta marně vypršela v pondělí 29. května 2000. K podání ústavní stížnosti tedy došlo po téměř čtyřech měsících po uplynutí zákonné lhůty, a proto je třeba ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona, aniž by se Ústavní soud zabýval podstatou věci. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 13. 3. 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj