ÚS 560/2000
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní - soud rozhodl dne 15. listopadu 2000 ve věci ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. M. M., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 3. 1999, čj. 3 C 34/92-117, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, čj. 26 Co 644/99-135,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. O takový případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, vyplývá-li ze spisu 3 C 34/92 Okresního soudu v Berouně, že stěžovatel žádal odvolací soud o vyslovení přípustnosti dovoláni (pro případ potvrzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) s argumentem zásadního významu rozhodnutí (v něm řešené právní otázky) po stránce právní, a poté, co mu nebylo vyhověno, již dovolání nepodal.
2 IV. ÚS 560/2000 Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj