UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)↪ 7× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 562/05

Téma · generováno AIPředčasná ústavní stížnost proti podání obžaloby

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2005-09-26Zpravodaj: Formánková VlastaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2005:4.US.562.05
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí jiné rozhodnutí jinéPodání: 2005-08-22Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl podání obžaloby s tvrzením, že navazovalo na vadné zahájení trestního stíhání. Ústavní soud návrh odmítl jako nepřípustný, protože trestní řízení pokračovalo před obecnými soudy, které mohou případné vady napravit. Ochrany Ústavního soudu se lze zpravidla domáhat až po vyčerpání běžných procesních prostředků.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost proti podání obžaloby je předčasná, nebyly-li vyčerpány procesní prostředky ochrany v trestním řízení; vyplývá to z principu subsidiarity podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Případné procesní vady mají primárně napravit obecné soudy, takže zásah Ústavního soudu v přípravném řízení je až na mimořádné situace nepřípustný.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů).
    Zobrazit v textu
  • Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné.
    Zobrazit v textu
  • Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

IV.ÚS 562/05

ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu PaedDr. J. L., právně zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti podání obžaloby Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 9. srpna 2005, č.j. 2 KZV 42/2003-250, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 22.8. 2005 navrhovatel napadl podání v záhlaví uvedené obžaloby. V rámci svých stížnostních bodů namítal nezákonnost a protiústavnost usnesení ze dne 10.6. 2003 a 11.11. 2003 o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zákona a úmyslného způsobení škody podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zákona, neboť usnesení neobsahovalo subjektivní stránku toho kterého trestného činu. Přesto stížnost navrhovatele krajské státní zastupitelství zamítlo a dne 11.8. 2005 bylo navrhovateli doručeno oznámení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, že byla na jeho osobu podána obžaloba v kontextu s usnesením o zahájení trestního řízení. V návaznosti na tyto své výhrady spatřuje navrhovatel zásah do svých základních práv v podání shora uvedené obžaloby, jejímž podkladem je, podle navrhovatele nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání a poukázal i na ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., v platném znění. Proto navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že podáním předmětné obžaloby došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zároveň, aby zakázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, aby v porušování práva pokračovalo a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud připomíná, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování důsledně řídí principem subsidiarity. Z uvedeného plyne, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu. Podání obžaloby je jen jedním z kroků v průběhu celého řízení. Podáním obžaloby se řízení dostává před obecný soud, který je oprávněn kdykoliv, shledá-li porušení principů trestního řízení, učinit adekvátní kroky. Konstatování Ústavního soudu, které navrhovatel požaduje, by bylo v této fázi nepřiměřeným zásahem do kompetencí obecných soudů. Jinými slovy, do vydání meritorního rozhodnutí přísluší navrhovateli celá řada nástrojů, jimiž může řízení moderovat k požadovanému výsledku. Po tuto dobu je však na jeho podání třeba hledět jako na nepřípustné. Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2005

JUDr. Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací