IV.ÚS 562/05
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu PaedDr. J. L., právně zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti podání obžaloby Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 9. srpna 2005, č.j. 2 KZV 42/2003-250, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 22.8. 2005 navrhovatel napadl podání v záhlaví uvedené obžaloby. V rámci svých stížnostních bodů namítal nezákonnost a protiústavnost usnesení ze dne 10.6. 2003 a 11.11. 2003 o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zákona a úmyslného způsobení škody podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zákona, neboť usnesení neobsahovalo subjektivní stránku toho kterého trestného činu. Přesto stížnost navrhovatele krajské státní zastupitelství zamítlo a dne 11.8. 2005 bylo navrhovateli doručeno oznámení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, že byla na jeho osobu podána obžaloba v kontextu s usnesením o zahájení trestního řízení. V návaznosti na tyto své výhrady spatřuje navrhovatel zásah do svých základních práv v podání shora uvedené obžaloby, jejímž podkladem je, podle navrhovatele nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání a poukázal i na ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., v platném znění. Proto navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že podáním předmětné obžaloby došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zároveň, aby zakázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, aby v porušování práva pokračovalo a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud připomíná, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování důsledně řídí principem subsidiarity. Z uvedeného plyne, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu. Podání obžaloby je jen jedním z kroků v průběhu celého řízení. Podáním obžaloby se řízení dostává před obecný soud, který je oprávněn kdykoliv, shledá-li porušení principů trestního řízení, učinit adekvátní kroky. Konstatování Ústavního soudu, které navrhovatel požaduje, by bylo v této fázi nepřiměřeným zásahem do kompetencí obecných soudů. Jinými slovy, do vydání meritorního rozhodnutí přísluší navrhovateli celá řada nástrojů, jimiž může řízení moderovat k požadovanému výsledku. Po tuto dobu je však na jeho podání třeba hledět jako na nepřípustné. Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2005
JUDr. Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka