Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatelky T. L. A. H., právně zastoupeného advokátem Mgr. Róbertem Hodankem, Wichterlova 2372/8 Praha 8, proti rozhodnutí Hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskosprávního ze dne 10. 2. 2009 č. j. S-MHMP 23500/2009 a usnesení Městské části Praha 8, Úřadu městské části, odboru občansko-správního ze dne 17. 10. 2008 č. j. MCP8 129251/2008, SZ MCP8 061490/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 16. 3. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí správních orgánů. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z návrhu stěžovatelky je zřejmé, že ona a její manžel zaslali dne 19. 2. 2009 k soudu žalobu, kterou se domáhali zrušení obou ústavní stížností napadených rozhodnutí správních orgánů a předmětnou ústavní stížnost podávají toliko z důvodu procesní opatrnosti.
Podala-li stěžovatelka ve své věci též žalobu k soudu, je zřejmé, že dle jejího náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity. Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí obecných soudů vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k obdobnému postupu. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2009
Michaela Židlická soudce zpravodaj