ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 1999, sp. zn. Ncd 227/99, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 6. prosince 1999 byla Ústavnímu soudu doručeno, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podání označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení a postupu, kterým by senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti navrhl zrušit povinné zastoupení jak je stanoveno v § 30 odst. 1 zákona, § 241 odst. 1 a § 250a o.s.ř. Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti stanovené v zákoně (stěžovatel nebyl zastoupen). Stěžovatel byl vyzván dopisem ze dne 10. prosince 1999, doručeným dne 20. prosince 1999, k odstranění vad podání do 21 dne od doručení dopisu. Pokud jde o stěžovatelův požadavek postupu dle ustanovení § 64 odst. 1 lit. c) zákona, podle kterého je senát Ústavního soudu oprávněn podat návrh na zrušení zákona v souvislosti s ústavní stížností, je třeba uvést, že návrh na zrušení povinného zastoupení před Ústavním soudem nesouvisí s věcí, které se týkala ústavní stížnost. Věcnou nesouvislost by nemohlo v žádném případě zhojit ani to, pokud by návrh na zrušení povinného zastoupení byl stěžovatelem podán současně s ústavní stížností. V daném případě je totiž nutné aplikovat též ustanovení § 78 odst. 2 zákona, které stanoví podmínku postupu dle § 64 odst. 1 lit. c) zákona. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nebyla vada podání odstraněna, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. a) zákona. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 24. ledna 2000 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj