Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu E. D., zastoupené JUDr. J. L., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 55 Co 300/99-230, ze dne 7.9.1999, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 11 C 25/94-174, ze dne 15.10.1998, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se návrhem podaným k poštovní přepravě 7.12.1999 a doručeným Ústavnímu soudu dne 8.12.1999 domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 55 Co 300/99-230, ze dne 7.9.1999, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 11 C 25/94-174, ze dne 15.10.1998. Namítala, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud zjistil, že v posuzované věci byl rozhodnutím o posledním opravném prostředku rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 55 Co 300/99-230, ze dne 7.9.1999, který byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen 8.10.1999. Tento den se proto považuje za první den šedesátidenní lhůty a jejím posledním dnem byl 6.prosinec 1999. Je tedy zřejmé, že návrh byl podán po zákonem stanovené lhůtě. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť návrh byl podán po uplynutí vymezené 60 denní lhůty. Za tohoto stavu věcí nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle citovaného ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17.2.2000
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj