Ústavní soud rozhodl dne 6. února 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele KS Real, spol. s r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007 č. j. 7 Afs 59/2007-104, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se jím cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Vyslovil přesvědčení, že soudy rozhodly na základě skutkových zjištění, která nemají oporu ve spisu a jejich závěr byl učiněn v rozporu s ním. Uvedl, že správce daně vyměřil daň z přidané hodnoty, související s jeho koupí cukru od dodavatele ANOAR s. r. o., přičemž nevzal zřetel na důkaz fakturou ze dne 30. 4. 2004, osvědčující provedení koupě. Později jej vyzval k předložení dalších důkazních prostředků o označené koupi, když na tuto výzvu nereagoval, vyměřil daň dle pomůcek - takový postup považuje za formální, jenž správce daně zvolil jen proto, že jeho výzvě nebylo vyhověno. Uvedené námitky uplatnil v kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze a, poněvadž Nejvyšší správní soud tuto zamítl, navrhl, aby byl Ústavním soudem zrušen nejen rozsudek správního soudu ale také Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2007 č. j. 6 Ca 203/2005-74.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo zjištěno, že v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí a opodstatněně konstatoval, že se výše jmenovaný Městský soud v Praze dostatečně vypořádal se žalobními námitkami stěžovatele směřujícími proti postupu a rozhodnutí správních orgánů. Jeho závěry pak shledal důvodnými, když byla spolehlivě prokázána nečinnost navrhovatele poté, co byl správcem daní vyzván k předložení dalšího důkazu o skutečném rozsahu a množství přijatého zdanitelného plnění, deklarovaného ve faktuře ze dne 30. 4. 2004 č. 400010, vztahující se k tvrzenému nákupu cukru, a také poučen o oprávněnosti správce daně tuto v případě nesplnění výzvy stanovit za použití daňových pomůcek (§ 43 a § 31 odst. 5 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku, za použití § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění účinném v dubnu 2004 (tj. zákona o DPH) a s poukazem na ustanovení § 77 odst. 2 soudního řádu správního, vyčerpávajícím způsobem vyložil, kdy má plátce nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, jak nutno nárok na tento odpočet prokázat a v tomto smyslu shodně s příslušnými finančními orgány a soudem, který rozhodl o žalobě směřující proti jejich rozhodnutí, hodnotil jednání stěžovatele. Poněvadž zásah do jeho práva, jehož se v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl, na toto odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu