Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a J. P. - Hlubočepy se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 24 Cdo 3678/2018-510, Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018, č. j. 19 Co 365/2017-485, a Obvodního soudu pro P. 1 ze dne 15. září 2017, č. j. 21 C 143/2004-475, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro P. 1 jako účastníků řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž bylo v konečném důsledku přerušeno řízení vedené u Obvodního soudu pro P. 1 pod sp. zn. 21 C 143/2004. Důvodem přerušení podle § 107 odst. 1 o. s. ř. je probíhající dědické řízení po J. K., který v průběhu uvedeného řízení (26. 5. 2009) zemřel, a je třeba vyčkat, jakým způsobem budou odpovídat pozůstalí dědici po zemřelém účastníkovi za jeho závazky. Jedno dědické řízení probíhá v USA, druhé u Obvodního soudu pro P. 1 pod sp. zn. 37 D 120/2012 a do jejich skončení nelze ve sporu stěžovatelky proti J. K. (jeho nástupcům) o zaplacení částky 19 000 000 Kč s příslušenstvím pokračovat.
Ústavní stížnost je nepřípustná (předčasná), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí právní řád poskytuje na ochranu jejích práv. Napadená rozhodnutí jsou jen procesní povahy, u nichž se presumuje, že nejsou způsobilé zasáhnout do ústavních práv - stejně je tomu v projednávané věci. To, zda bylo porušeno právo vlastnit majetek stěžovatelky podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jak stěžovatelka uvádí, bude předmětem posouzení v rámci meritorního rozhodnutí o její žalobě, stejně jako případné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Ohledně tvrzeného porušení práva na bezprůtahové řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny) Ústavní soud uvádí, že z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatelka proti tvrzeným průtahům bránila postupem podle § 164 a násl. zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, že by případně podala "žalobu proti nečinnosti" podle § 174a) téhož zákona, případně, že by podala návrh na ustanovení procesního opatrovníka okruhu neznámých dědiců zůstavitele podle § 29 odst. 3 o. s. ř., nejsou-li dědici známi (což zřejmě nebude případ projednávané věci) a že by před podáním stížnosti vyčerpala veškeré procesní prostředky své obrany. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. V tomto případě náprava možná je, a proto Ústavní soud stížnost jako nepřípustnou (předčasnou) odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Napadená usnesení (zejména rozhodnutí odvolacího soudu) jsou řádně a zákonným způsobem odůvodněna (usnesení nalézacího soudu je v souladu s § 169 odst. 2 o. s. ř. neodůvodněno) a vyplývá z nich logický závěr, že v řízení nelze pokračovat do doby, než bude zřejmé kdo a jakým dílem odpovídá za dluhy zůstavitele. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2019
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj