Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu V. V., zastoupeného Mgr. Martinem Dvořákem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Městského státního zastupitelství v Brně, ze dne 17. ledna 2018, č. j. 3 ZT 182/2017-84, a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, ze dne 18. prosince 2017, č. j. KRPB-284753-29/TČ-2017-060273-PAV, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nejprve nekvalifikovaným podáním, následně (již zastoupen) odstranil vady a namítal zásah do svých zaručených práv (čl. 8 odst. 2, 12 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), k němuž mělo dojít usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání, i následným usnesením státního zastupitelství zamítajícím jeho následnou stížnost. Stěžovatel brojí proti stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 trestního zákoníku. Navrhovatel namítá, že policejní orgán postupoval nesprávně, založil-li své poznatky na ohledání podle § 113 trestního řádu, měla-li být nařízena a provedena domovní prohlídka; zpochybňuje přitom poskytnutí souhlasu se vstupem příslušníků policie do hotelového pokoje.
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Postupují-li orgány činné v trestním řízení v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv a svobod ve vztahu subsidiarity, protože ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Jde o institucionální mechanismus ultima ratio nastupující v případě selhání všech ostatních mechanismů; proto je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje až do vydání meritorního rozhodnutí průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví (srovnej též sp. zn. II. ÚS 134/06 in http://nalus.usoud.cz). Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, v němž se uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává podle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, podle § 172 odst. 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj návrh odmítl jako předčasný, a tudíž nepřípustný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2018
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj