IV. ÚS 66/2000

Odůvodnění

Dne 2. 2. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "Odvolání k Ústavnímu soudu" proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 1998, č.j. 34 C 92/98, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 1998, č.j. 8 Co 1491/98-18, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 1998, č.j. 34 C 92/98-23, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 1999, č.j. 8 Co 634/99-34 a proti výzvám Okresního soudu v Ostravě k zaplacení soudních poplatků ze dne 4. 12. 1998, č.j. 34 C 92/98, ze dne 3. 12. 1999, č.j. 34 C 92/98 a ze dne 29. 12. 1999, č.j. 34 C 92/98.

Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), byl stěžovatel přípisem ze dne 8. 2. 2000 (doručení vykázáno 10. 2. 2000) vyzván k odstranění vad návrhu, tj. k zaslání plné moci a advokátem sepsaného návrhu v požadovaném počtu vyhotovení, a to ve lhůtě 30 dnů. Současně byl poučen o tom, jakým způsobem a za jakých podmínek je možné obrátit se na Ústavní soud, a dále o skutečnosti, že po marném uplynutí stanovené lhůty může být návrh ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnut.

Podáním ze dne 13. 2. 2000, které Ústavní soud obdržel dne 15. 2. 2000, stěžovatel požádal o vrácení jím zaslaných podkladů a uvedl, že nemá na zaplacení advokáta, jež by ho zastupoval v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud konstatuje, že do dnešního dne stěžovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené, a proto mu nezbylo než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. 2. 2000 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj