IV. ÚS 660/05

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Shora označeným usnesením Vrchního soudu v Praze byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2004, č.j. 49 Cm 79/2004-73. Usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání stěžovatelky proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze odmítnuto. Stěžovatelka ve svém podání poukázala na spletitost řízení před soudem prvého stupně, který vydal citovaný rozsudek pro zmeškání, kterým vyhověl žalobě. Současně poukázala na návrh žalovaného na zrušení rozsudku, který Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2004, č.j. 49 Cm 79/2004-80, zamítl. Toto rozhodnutí napadl žalovaný odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením, kdy rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání. Následně stěžovatelka napadla toto usnesení Vrchního soudu v Praze dovoláním. Ústavní soud si k věci vyžádal spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 49 Cm 79/2003, a po seznámení se s průběhem řízení před obecnými soudy, napadenými rozhodnutími i podáním navrhovatelky dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Usnesením Vrchního soudu v Praze byl zrušen výrok soudu prvého stupně a věc byla vrácena k novému projednání. Nejvyšší soud ČR neshledal v takovém závěru odvolacího soudu pochybení, a proto řízení ve věci samé pokračuje, když ústní jednání je nařízeno na den 25. října 2006. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. V projednávané věci Ústavní soud takový stav shledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání stěžovatelky, které směřuje proti shora označenému rozhodnutí obecného soudu. Při shromaždování podkladů pro rozhodování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ve věci podala dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti přerušuje podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, neboť před Nejvyšším soudem probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. V řízení bude Ústavní soud pokračovat na návrh účastníků nebo vedlejších účastníků po předložení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu (§ 63 Zákona ve spojení s § 111 odst. 2 o. s. ř.). V zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení tedy soud uložil stěžovateli předložit rozhodnutí Nejvyššího soudu tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2005

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně senátu

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání stěžovatelky, které směřuje proti shora označenému rozhodnutí obecného soudu. Při shromaždování podkladů pro rozhodování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ve věci podala dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti přerušuje podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, neboť před Nejvyšším soudem probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. V řízení bude Ústavní soud pokračovat na návrh účastníků nebo vedlejších účastníků po předložení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu (§ 63 Zákona ve spojení s § 111 odst. 2 o. s. ř.). V zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení tedy soud uložil stěžovateli předložit rozhodnutí Nejvyššího soudu tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2005 Michaela Židlická v.r.

předsedkyně senátu