Plný text
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 14. května 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) spol. s r. o. L., 2) M. V., 3) K. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1996, čj. 10 Co 423/96-37, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení,
t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1996, čj. 10 Co 423/96-37, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 2. 1996, čj. E 139/94-18, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty každému z povinných ve výši Kč 50 000,-, stěžovatelé uvádějí, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Výkon rozhodnutí byl totiž nařízen na podkladě rozhodnutí, které nebylo doposud doručeno všem účastníkům řízení, což znamená, že toto rozhodnutí není pravomocné a vykonatelné. Z uvedených důvodů navrhují stěžovatelé, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, a vedlejší účastníci P. a E. W. se k podané ústavní stížnosti nevyjádřili.
Z obsahu spisu 11 C 39/93 Okresního soudu v Bruntále Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1993, čj. 10 Co 528/93-77, na jehož podkladě byl v projednávané věci nařízen výkon rozhodnutí, bylo na straně odpůrců doručeno JUDr. J. K., zastupujícímu na základě plné moci z 15. 6. 1993 jen prvého ze stěžovatelů, tedy spol. s r. o. L. se sídlem B. Existence pouze této plné moci je také konstatována v protokole o jednání předcházejícím vydání shora uvedeného usnesení, když pak při jednání před Krajským soudem v Ostravě dne 16. 12. 1994 JUDr. J. K. výslovně konstatuje, že na základě udělené plné moci zastupuje pouze prvého stěžovatele, nikoli však již druhého a třetího stěžovatele.
Závěr krajského soudu uvedený v napadeném usnesení, že všichni stěžovatelé byli v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 39/93 zastoupeni na základě řádné plné moci JUDr. J. K., je tedy v extrémním nesouladu s obsahem již konstatované plné moci z 15. 6. 1993, když navíc v tomto usnesení obsažené zjištění dokonce dvou plných mocí, z nichž prvá byla údajně podepsána druhým a třetím stěžovatelem dne 15. 3. 1993, zatímco druhá toliko druhým stěžovatelem dne 15. 6. 1994, nemá ve spise vůbec oporu.
Tím, že obecné soudy nařídily napadenými rozhodnutími výkon rozhodnutí uložením pokuty každému ze stěžovatelů ve výši 50 000,- Kč, aniž by stěžovatelům tuto povinnost ukládalo vykonatelné rozhodnutí, porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. května 1997