Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti AERO HOLDING a.s. v likvidaci, sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 9 - Vysočany, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 11 Co 354/2025-231, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. října 2025 č. j. 15 C 26/2024-222, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2025 č. j. 11 Co 155/2025-179, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. února 2025 č. j. 15 C 26/2024-139 a postupu obecných soudů spočívajícím v tom, že podání stěžovatelky ze dne 8. září 2025 nebylo posouzeno podle obsahu jako dovolání, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se po vedlejší účastnici domáhala žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhrady škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Obvodní soud žalobu zamítl, Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelka poté podala k obvodnímu soudu podání, které obvodní soud vyhodnotil jako žádost stěžovatelky o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, načež ji zamítl. K odvolání stěžovatelky městský soud toto usnesení chronologicky nejmladším napadeným rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025 potvrdil a zopakoval, že o dovolání nešlo. Stěžovatelka se poté obrátila na Nejvyšší soud, který sdělil, že nemá kompetenci zasahovat do činnosti nižších soudů tak, jak to navrhuje stěžovatelka.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že její podání ze dne 8. 9. 2025 bylo podle jeho obsahu dovoláním, civilní soudy pochybily v tom, že jej jako dovolání nevyhodnotily. Tím porušily stěžovatelčino právo na přístup k soudu a na právní pomoc. V jejích věcech jsou soudy opakovaně nečinné. Stěžovatelka napadá též meritorní závěry civilních soudů.
3. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, je třeba podat návrh na zahájení řízení ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatelka dozvěděla o zásahu orgánů veřejné moci do jejích ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Ústavní soud telefonickým dotazem na obvodní soud zjistil, že usnesení, ze kterého vyplývá, že civilní soudy podání stěžovatelky nepovažují za dovolání, bylo stěžovatelce doručeno dne 28. 11. 2025. Toto datum je pro posouzení věcí klíčové a následná komunikace s Nejvyšším soudem nemá pro posouzení věci vliv. Tímto okamžikem se stěžovatelka dozvěděla o tvrzeném zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavních práv. Lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula dne 28. 1. 2026. Stěžovatelka ústavní stížnost podala až dne 16. 3. 2026, ústavní stížnost tak byla podána bezmála dva měsíce po konci lhůty.
4. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po stanovené lhůtě [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2026
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj