ÚS 701/2000
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F. M., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 10. 2000, čj. 3 T 28/2000-2075, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2000, čj. 7 To 678/2000-2091,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 8 odst. 2, čl. 5 Listiny základních práv a svobod, a to zejména proto, že neexistují konkrétní skutečnosti odůvodňující některou z obav uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 3 T 28/2000 Okresního soudu ve Vsetíně Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením tohoto soudu byla podle ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 12. 2000 byl však stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu propuštěn z vazby na svobodu. Jak v důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, trvání vazby bylo u stěžovatele podmíněno výslechem některých svědků, což se stalo při hlavním líčení dne 4. 12. 2000, takže důvody vazby podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu u stěžovatele pominuly.
Situace, kdy byl stěžovatel propuštěn z vazby, a to necelý měsíc poté, co nabylo právní moci napadené usnesení, nezbavuje sice Ústavní soud povinnost zkoumat, zda jím došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, nicméně lze mít za to, že v projednávané věci se tak stalo. Stěžovatelovo propuštění z vazby je totiž logickým vyústěním předchozích závěrů obecných soudů o existenci vazebního důvodu podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, logickým proto, že při hlavním líčení dne 4. 12. 2000 byli vyslechnuti další svědkové, jejichž výslech, aniž by předtím mohli být stěžovatelem případně ovlivněni, považovaly obecné soudy za konkrétní skutečnost odůvodňující trvání vazby. V těchto závěrech obecných soudů lze stěží spatřovat jakékoli extrémní vybočení, posunující věc do ústavně právní roviny, naopak skutečnost, že stěžovatel byl po výslechu uvedených svědků propuštěn z vazby, je z hlediska výše uvedeného zcela konsekventní.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu