IV. ÚS 720/16

Odůvodnění

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 2. 2016, č. j. Aprk 4/2016-38, zamítl návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jímž se domáhal určení lhůty, v níž má Městský soudu v Praze nařídit jednání nebo vydat rozhodnutí v řízení o stěžovatelově žalobě vedené pod sp. zn. 3 A 41/2015, kterou brojil proti způsobu vyřízení jeho žádosti o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb. – pokynu policejního prezidenta ze dne 3. 12. 2013, č. 250/2013, o identifikačních úkonech. V odůvodnění usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že městský soud v dané době projednával a rozhodoval věci napadlé dříve než žaloba stěžovatele ze dne 7. 4. 2015; v řízení mimoto činil v přiměřených lhůtách přípravné úkony, podmiňující rozhodnutí věci. Nejvyšší správní soud zohlednil význam a složitost věci a okolnost, že délka řízení v době rozhodování o návrhu činila necelých 11 měsíců; uzavřel, že byla projednávána bez zbytečných průtahů a stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Proti usnesení Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 29. 2. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v závěru obecného soudu, že ve věci nedochází k průtahům. Stěžovatel je přesvědčen o opaku; zdůrazňuje, že Městský soud v Praze byl v řízení po provedení přípravných úkonů více než půl roku nečinný, a brojí proti tomu, že projednání jeho žaloby bylo odloženo pro pořadí věcí podle data, kdy došly soudu.

Podáním ze dne 5. 3. 2016 stěžovatel vznesl námitku podjatosti člena senátu JUDr. Jaromíra Jirsy. Třetí senát Ústavního soudu usnesením ze dne 15. 3. 2016, č. j. IV. ÚS 720/16-14, rozhodl, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Posouzení věci, v daném případě otázky, zda v řízení před Městským soudem v Praze nedochází ke zbytečným průtahům, náleží především obecným soudům, zde Nejvyššímu správnímu soudu. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť řádně odůvodnil svůj závěr o nedůvodnosti návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích, v níž má Městský soudu v Praze nařídit jednání nebo vydat rozhodnutí v řízení o stěžovatelově žalobě ve věci vyřízení žádosti o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb. Nejvyšší správní soud se v odůvodnění napadeného usnesení podrobně zabýval relevantními okolnostmi věci, zejména délkou řízení před městským soudem, která v době rozhodování o návrhu činila necelých 11 měsíců, prováděním přípravných úkonů směřujících k vydání rozhodnutí, jakož i významem a složitostí věci. Neshledal důvody k prolomení zásady, že soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly (§ 55 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, který Ústavní soud nemá důvodu považovat za ústavně nekonformní, že byla projednávána bez zbytečných průtahů a stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Odůvodnění

I. Ve věci sp. zn. IV. ÚS 720/16 odmítl stěžovatel T. P. podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2016 soudce JUDr. Jaromíra Jirsu z důvodu možné podjatosti pro zvláštní poměr k předmětu řízení a navrhl, aby byl z projednávání jeho ústavní stížnosti vyloučen. Uvedl, že ve věci jde o špatnou organizaci práce a z ní vyvěrající průtahy v řízení u Městského soudu v Praze, přičemž člen designovaného senátu JUDr. Jaromír Jirsa se do nedávné doby podílel na státní správě tohoto soudu jako jeho místopředseda a rozhodoval by tak o naříkaných nedostatcích ve své vlastní práci (připomenul, že JUDr. Jirsa byl místopředsedou Městského soudu v Praze ještě v době, kdy jím namítaná nečinnost tohoto soudu již několik měsíců trvala).

II. Ke vzneseným námitkám se soudce JUDr. Jaromír Jirsa vyjádřil písemně dne 9. 3. 2016. Upozornil, že ze vznesené námitky nevyplývá, v čem konkrétně by měly spočívat okolnosti svědčící pro jeho vztah k věci, účastníkům či jejich zástupcům. Konstatoval, že jako místopředseda Městského soudu v Praze z pověření předsedy soudu organizoval práci na pracoviště Slezská a do organizace práce na pracovišti Hybernská, jehož postupu se stížnost týká, nezasahoval. Prohlásil, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům a k věci samé.

III. Podle § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Třetí senát Ústavního soudu, který rozhoduje podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům čtvrtého senátu, neshledal ve věci sp. zn. IV. ÚS 720/16 žádné podmínky pro použití § 36 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Protože nejsou naplněny podmínky pro vyloučení soudce JUDr. Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto, že tento soudce není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 720/16.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2016

Josef Fiala v. r. předseda III. senátu