Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti ALMA PNEU s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2013 č. j. 24 C 38/2010-96 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2014 č. j. 15 Co 974/2013-129, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 72 062,-Kč s příslušenstvím.
Napadeným rozsudkem Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl, že stěžovatelka (v řízení před soudy žalovaná) je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 37 297,20 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti vedlejšího účastníka vydat 12 kusů protektorovaných pneumatik značky Michelin specifikovaných v rozsudku (výrok I.). Okresní soud dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 11 567,- Kč s příslušenstvím (výrok II.). V části, v níž se vedlejší účastník domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 23 197,80 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Ve výroku IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících výrocích, změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy obou stupňů vycházely při svém rozhodování ze znaleckého posudku znalce, proti kterému podala námitku podjatosti. Stěžovatelka uvádí, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku ani s osobou znalce, a to nejen z důvodu jeho možné podjatosti, ale i pro jeho specializaci. Podle stěžovatelky totiž obor znalce a jeho specializace - autoopravárenství - neodpovídá zkoumanému jevu - posouzení kvality vulkanizačního procesu protektorované pneumatiky. Okresní soud nevzal její námitky v úvahu a stanovil pro posouzení příčiny vzniku poškození reklamované pneumatiky stejného znalce. Stěžovatelka dále vytýká okresnímu soudu, že rozhodl o její námitce podjatosti až po více než pěti měsících ode dne zpracování znaleckého posudku a po sedmi měsících po podání jejích námitek. Tím, že okresní soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na vypracování revizního znaleckého posudku, došlo podle stěžovatelky k nesprávným a neúplným skutkovým zjištěním, které převzal i odvolací soud při svém rozhodování.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatou ústavní stížnosti je pokračující polemika stěžovatelky se závěry soudů ohledně osoby ustanoveného znalce a znaleckého posudku. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí byla způsobilá zasáhnout do základních práv stěžovatelky. Soudy obou stupňů se příčinami vad pneumatik podrobně zabývaly a své závěry srozumitelně odůvodnily. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku mj. konstatoval, že znaleckými zkoumáním byla příčina vad pneumatik jednoznačně stanovena. Vzhledem k tomu, že skutečnosti zjištěné znaleckým zkoumáním nebyly ze strany stěžovatelky nijak zpochybněny ani vyvráceny, okresní soud neshledal žádné důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku. Obdobně odvolací uvedl, že jednoznačné závěry znaleckého dokazování nezavdaly důvody k jejich reviznímu přezkumu.
Ústavní soud neshledává napadená rozhodnutí jako ústavně rozporná a považuje za nadbytečné se k věci duplicitně vyjadřovat. Ústavní soud ověřil, že soudy obou stupňů rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí civilních soudů. Ve své konstantní rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení některého z ústavně zaručených základních práv a svobod. V procesu dokazování může jít o případ tzv. opomenutých důkazů, dále případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejzávažnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03). V projednávaném případě Ústavní soud důvod pro kasační zásah neshledal.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2015
JUDr. Tomáš Lichovník předseda senátu Ústavního soudu