Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. J., zastoupené Mgr. Tomášem Kalabusem, advokátem se sídlem [adresa] proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. J. P. ze dne 8. 11. 2006, č.j. 071 EX 598/06-17/Ku, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a dále v čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadeným rozhodnutím se přikazuje provést exekuci prodejem nemovitostí, které jsou dle výpisu z katastru nemovitostí ve výlučném vlastnictví stěžovatelky. Jako povinný je označen bývalý manžel stěžovatelky a z exekučního příkazu vyplývá, že se exekutor domnívá, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění manželů povinného a stěžovatelky. Jejich manželství však bylo před více než třemi lety rozvedeno. Zároveň nebylo prokázáno, že by na ni přešla povinnost podle § 36 odst. 3 exekučního řádu. Z těchto důvodů se tedy stěžovatelka brání proti provedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí a navrhuje, aby Ústavní soud napadený příkaz zrušil. Zároveň stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného příkazu. Ústavní stížnost je podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. § 75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soudnictví je mimo jiné postaveno na principu subsidiarity, který vyžaduje, aby stěžovatel nejprve využil všechny možnosti, které mu k ochraně jeho práv zákon nabízí v řízení před obecnými soudy, teprve po jejich vyčerpání se obracel na Ústavní soud a to pouze pokud má za to, že postupem obecných soudů bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Stěžovatelka se rozhodla svou situaci řešit prostřednictvím ústavní stížnosti, aniž by využila procesních prostředků, které upravuje občanský soudní řád, konkrétně ust. § 267, který zakotvuje možnost uplatnit svá práva návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Ustanovení § 52 exekučního řádu přitom stanoví, že pro exekuční řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu. Takto zvoleným postupem se stěžovatelce nepodařilo naplnit podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soud nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V souvislosti s odmítnutím ústavní stížnosti jako nepřípustné nebylo možné vyhovět ani návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka