Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Dost dobrý design, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL. M., advokátkou, AK se sídlem [adresa] 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2010 č. j. 36 C 188/2009-66 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2011 č. j. 3 Co 240/2010-85 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 a násl. 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že se zcela nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami a argumenty. Právní závěr soudů obou stupňů, podle něhož fotografie popelnic určené k prezentaci výrobků na internetu nejsou autorským dílem, je dle stěžovatelky nedostatečně odůvodněn; ona sama přitom v řízení snesla celou řadu argumentů svědčících závěru opačnému. Soud prvního stupně navíc zcela opomněl hodnotit provedené důkazy - např. výpověď svědka M. K., který uvedl, že popelnice při fotografování aranžoval. Z těchto důkazů by přitom podle stěžovatelčina názoru jasně plynulo, že fotografie popelnic byly autorským dílem. Konečně stěžovatelka uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné a že ani odvolací soud - ačkoliv sám uznal, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo na samé hranici přezkoumatelnosti - tuto vadu v odůvodnění svého rozhodnutí zcela neodstranil. Samo rozhodnutí odvolacího soudu pak stěžovatelka považovala za chaotické a vnitřně rozporné. II. Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly. Ústavní soud především konstatuje, že nalézací soud odůvodnil svůj zamítavý výrok ve vztahu ke stěžovatelce tím, že nebyla k podání žaloby aktivně legitimována. K témuž závěru dospěl ve svém potvrzujícím rozsudku i soud odvolací. Proto, i kdyby byly závěry stěžovatelky stran povahy fotografií jako autorského díla věcně správné, nemohlo by se tím nic změnit na jejím právním postavení. Proti závěru odvolacího soudu, že stěžovatelka k podání žaloby v této věci nebyla z důvodů soudy vysvětlených legitimována, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek (a konec konců ani stěžovatelka sama proti tomuto závěru nikterak v ústavní stížnosti nebrojila), neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 5 napadeného rozsudku) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů, na něž - zejména ve vztahu k důvodům rozhodnutí soudu odvolacího - může Ústavní soud odkázat. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu