Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti E. S., zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 49 C 1782/2013-62 ze dne 30. 12. 2013, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 49 C 1782/2013-73 ze dne 13. 2. 2014, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti dle § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít především k porušení čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i řady ustanovení Ústavy České republiky.
Ústavní soud s ohledem na povahu předmětné věci konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek zcela shoduje s ústavními stížnostmi jiných stěžovatelů, zastoupených týmž právním zástupcem, o kterých již Ústavní soud rozhodl jednak nálezem ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (dostupný, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz), jednak na tento nález navazujícími usneseními (srov. kupř. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 1311/14, II. ÚS 737/14, III. ÚS 3821/13, IV. ÚS 1330/14 aj.). Vzhledem k tomu, že se tak stalo z důvodů, které plně dopadají i na nyní souzený případ, Ústavní soud stěžovatelku na odůvodnění těchto rozhodnutí pro stručnost odkazuje.
Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. července 2014
Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu