Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Okresního soudu Ostrava ze dne 13. března 2001 č. j. 91 E 1993/99-20, usnesení Krajského soudu Ostrava ze dne 29. srpna 2003 č. j. 10 Co 54/2003-39 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005 č. j. 20 Cdo 108/2005-77, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou dne 6. ledna 2006 u Okresního soudu v Ostravě, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení ústavního práva podle čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní soud z podané ústavní stížnosti zjišťuje, že stěžovatel doručil ústavní stížnost dne 6. ledna 2006 k Okresnímu soudu v Ostravě. Označený okresní soud dopisem ze dne 25. března 2009 postoupil předmětnou ústavní stížnost Ústavnímu soudu a Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena dne 31. března 2009. V čl. 1 ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že poslední rozhodnutí ve věci, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005 č. j. 20 Cdo 108/2005-77, bylo stěžovateli doručeno dne 7. listopadu 2005.
Stěžovatel by mohl docílit přezkumu napadených rozhodnutí Ústavním soudem jedině v případě, že by svou ústavní stížnost u Ústavního soudu podal v 60 denní lhůtě počítané od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005 č. j. 20 Cdo 108/2005-77, resp. že by v této lhůtě byla ústavní stížnost postoupena Ústavnímu soudu obecným soudem. Podání ústavní stížnosti jinému soudu než soudu Ústavnímu totiž nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. ustanovení § 34 a § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Zatímco v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení je podáním návrhu kterémukoli soudu zásadně zachována lhůta, přičemž další postup je dán možností vyslovení místní či věcné nepříslušnosti a postoupením věci, Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; jeho posláním je kontrola ústavnosti a řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy. Proto zachování lhůty dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je dáno pouze podáním ústavní stížnosti v této lhůtě Ústavnímu soudu a nikoli jinému státnímu orgánu.
V posuzovaném případě ústavní stížnost byla dne 6. ledna 2006 doručena k Okresnímu soudu v Ostravě, který ji předal k poštovní přepravě dne 30. března 2009 a Ústavnímu soudu pak byla doručena dne 31. března 2009, tedy zcela evidentně po uplynutí 60 denní lhůty určené pro její podání. Výše uvedená lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2009
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka